Achillova tendinopatie / Achillova tendinitida | Diagnostika a léčba
Achillova tendinopatie / Achillova tendinitida | Diagnostika a léčba
Achillova tendinopatie je běžné muskuloskeletální onemocnění charakterizované lokalizovanou bolestí a dysfunkcí Achillovy šlachy související se zátěží. Vyskytuje se jak u sportovců, tak u lidí se sedavým zaměstnáním, a mnozí z nich trpí hlubokými a dlouhodobými poruchami činností, jako je chůze a běh(Turner et al. 2020).
Achillova tendinopatie postihuje přibližně 9 % rekreačních běžců a až 5 % profesionálních sportovců, přičemž tento stav ukončuje kariéru(Lysholm et al, 1987). Incidence Achillovy tendinopatie ve střední části těla v běžné praxi u dospělé populace je 2,35 případů na 1000 a ve 35 % případů byla zaznamenána souvislost se sportovní aktivitou(de Jonge et al, 2011).
Achillova tendinopatie je stav, při kterém dochází ke ztrátě normální kolagenní architektury, která je nahrazena amorfním, slizovitým materiálem, hypercelularitou a zvýšeným množstvím glykosaminoglykanů a neovaskularizací(Cook et al. 2009). Šlacha může být postižena ve své střední části, obvykle 2 až 6 cm od místa vpichu, nebo v místě samotného vpichu.
Patomechanismus
Vysoká prevalence mezi běžci ukazuje na mechanické přetěžování jako důležitý etiologický faktor. Mezi hlavní rizikové faktory patří vyšší věk, mužské pohlaví, vysoký index tělesné hmotnosti, hypercholesterolemie a přítomnost genetických variant genů souvisejících s kolagenovými mechanismy. Mezi předpokládané vnitřní etiologické faktory patří vaskularita šlach, slabost a nedostatečná flexibilita komplexu gastrocnemius-soleus, pes cavus a laterální nestabilita kotníku(Van Der Vlist et al. 2019).
Mechanické přetížení vede k zánětu, i když se nejedná o typický plnohodnotný zánět(Anderson et al. 2010). Tenocyty produkují zánětlivé mediátory, jako je substance P a prostaglandin E2. Peritendinózní oblast se vyplní fibrinózním exsudátem (vnímaným jako krepitus) a vytvoří se adheze. Nerovnováha mezi degenerací a syntézou matrix vede k intrašlachovým změnám. Čtyřmi základními kameny histopatologie jsou buněčná aktivace/zvýšení počtu buněk, zvýšení množství půdní substance, rozpad kolagenu a neovaskularizace(Alfredson a kol.). 2007).
Existují také důkazy o neurogenním zánětu v přítomnosti neuropeptidů, jako je látka P a peptidy související s kalcitoninovým genem. Nervová dráha může být spojena s neovaskularizací. Biopsie ukázaly, že nervy jsou v těsném vztahu s neovaskularizací v oblastech tendinóz(Bjur et al. 2005).
Mechanismy bolesti u tendinopatie nejsou jasné, ale předpokládá se, že zahrnují lokální nocicepci zprostředkovanou změnami uvnitř tenkocytů(Rio et al. 2014). Etiologie chronické tendinopatie je složitá a multifaktoriální. V současné době je chápána nerovnováha mezi nároky na zatížení šlachy a její schopností remodelace(Cook et al. 2009).
Klinická prezentace a vyšetření
Nejčastější skupinou, u které se vyskytuje neinzertní Achillova tendinopatie, jsou sportovci, zejména běžci na střední a dlouhé tratě. Častým příznakem je ranní ztuhlost nebo ztuhlost po období nečinnosti. S postupujícím onemocněním se může bolest objevit i při menší námaze a narušit činnosti každodenního života. V závažných případech bolest přetrvává i v klidu. V akutní fázi je šlacha difuzně oteklá a edematózní a citlivost je obvykle největší 2-6 cm proximálně od inzerce šlachy. V chronických případech může být přítomen citlivý nodulární otok.
Příčin bolesti Achillovy šlachy je více, jak ukazuje obrázek níže:
Další informace o diferenciální diagnostice Achillovy tendinopatie naleznete v následujícím videu:
Pacient je vyšetřován ve stoje a v leže s obnaženýma nohama od kolena dolů. Chodidlo a pata by měly být vyšetřeny z hlediska nesprávného postavení, deformity, zjevné asymetrie, velikosti šlach, lokalizovaných ztluštění a předchozích jizev. Vyšetřuje se exkurze šlachy, aby se zjistila její napjatost. Otok šlachy způsobený čistou tendinopatií se při pohybu kotníku pohybuje spolu se šlachou, naopak otok paratenonu se nepohybuje(Arc test).
Při testu v Royal London Hospital ukazuje otok, který je nejbolestivější, když je kotník v maximální dorzální flexi, na tendinopatii. Maffulli et al. (2003) zkoumali citlivost a specifičnost palpace, testu bolestivého oblouku a testu Royal London Hospital v roce 2003 a zjistili, že všechny tři testy mají dobrou shodu mezi pozorovateli.
Pozdější studie Hutchinsona a kol. (2013), která zkoumala deset klinických testů, zjistila, že pouze dva testy, lokalizace bolesti a bolest při palpaci, jsou nejspolehlivější a nejpřesnější Přehled diagnostických testů pro střední část Achillovy tendinopatie je popsán v tomto videu níže:
Zobrazování
Mezi zobrazovací techniky patří ultrazvuk a magnetická rezonance (MRI). Ultrazvuk může být užitečný s výkonovou dopplerovskou sonografií, protože se zdá, že Achillova tendinopatie souvisí s oblastmi neovaskularizace. Několik studií prokázalo stejnou nebo lepší přesnost ultrazvuku ve srovnání s MRI při detekci tendinopatie(Khan et al. 2003). Výhodou ultrazvuku oproti jiným zobrazovacím metodám je jeho interaktivní schopnost a cenová výhodnost.
SROVNEJTE SI DIFERENCIÁLNÍ DIAGNÓZU BOLESTI KYČLÍ SOUVISEJÍCÍ S BĚHÁNÍM - ZDARMA!
